DomůO NásAktuality
Transpirace Stromů A Vápník V Půdách – Kdo By Řekl, Že To Souvisí, Že?
Transpirace stromů a vápník v půdách – kdo by řekl, že to souvisí, že?
Ilustrační obrázek.
Transpirace stromů a vápník v půdách – kdo by řekl, že to souvisí, že?
Jakub Hruška
Analýza letokruhů je jako čtení deníkových zápisů životních osudů stromů. V našem výzkumu jsme izotopově analyzovali více jak 1700 letokruhových segmentů buku, smrku a jedle s cílem zjistit, jak stromy regulují příjem CO2 fotosyntézou a zároveň nakolik je tento proces ovlivněn ztrátou vody výparem z listů. Poměr těchto dvou základních životních (fyziologických) procesů u rostlin – fotosyntézy a transpirace – zanechává totiž otisk v izotopech uhlíku (δ13C) ve dřevě stromů. Zjistili jsme, že fyziologie jehličnatých stromů (a to zejména jedle) byla významně negativně ovlivněna kyselými dešti, kdežto buk si dokázal udržet dobré fyziologické fungování i v těchto zlých časech. Po snížení intenzity kyselých dešťů v 90. letech minulého století došlo obecně ke zlepšení zdravotního stavu stromů, nicméně stresované stromy zůstaly tam, kde jsou půdy dlouhodobě poškozeny acidifikací, která velmi snížila množství rostlinám přístupného vápníku. Stres z nízké dostupnosti vápníku se projevuje vyšší regulací transpirace (strom šetří vodou) a může tak přispívat k nízké odolnosti lesů. Například když nastane velké sucho – výdej vody stromem už je natolik regulovaný, že pro vyrovnání se s dalším stresem již nemá strom fyziologický prostor. Zároveň se ukázalo, že každá dřevina si specificky „upravuje“ půdní prostředí tak, jak jí to nejvíce vyhovuje. Buk si udržuje vysoký obsah živin v půdě, naopak smrk má půdy pod svou korunou nejchudší. Rostou-li tyto dřeviny pospolu, vytvářejí tak variabilní půdní prostředí a tím dokážou společně čelit měnícím se podmínkám prostředí mnohem lépe, než když jsou pěstovány v jednotlivě v monokulturách. Více v článku:Oulehle, F., Urban, O., Tahovská, K. et al. Calcium availability affects the intrinsic water-use efficiency of temperate forest trees. Commun Earth Environ 4, 199 (2023). https://doi.org/10.1038/s43247-023-00822-5
