Ve středu 1.února 2023 se Vítův projekt CO2-SPICER přehoupl do druhé poloviny doby řešení. Ve čtvrtek 2. února jsme se s Vítem pustili do přípravy detailního přehledu letošního pokračování projektu s tím, že v pátek 3. února přehled dokončíme. Nedokončíme. Budeme muset dokončit bez Víta nejen přípravu, ale celý projekt a bude to bez něj náročné. A netýká se to jen projektu CO2-SPICER, Vít byl zapojen v mnoha dalších projektech a aktivitách, tam všude nám bude moc chybět!
Vít ukončil studium užité geofyziky na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v roce 1986, v roce 1988 složil rigorózní zkoušku a získal titul RNDr. V roce 1986 nastoupil Vít do firmy Geofyzika Brno, kde pracoval na oddělení komplexních geofyzikálních metod. Komplexnost přístupu k řešení problémů se pro něj stala typickou pro celý jeho další profesní život. Díky své pečlivosti, zájmu o nové metody geofyzikálního průzkumu, znalosti jazyků, úžasné paměti a zásadovosti se brzy dostal do povědomí jak kolegů - geofyziků, tak i do pozornosti vedení firmy. Již v roce 1994 byl jmenován ředitelem divize obecné geofyziky, nejmladším v historii této firmy!
Na začátku milénia se noví vlastníci rozhodli majetek firmy Geofyzika rozprodat a firmu zlikvidovat. Vít v tomto období učinil mnoho pro záchranu archivu geofyzikálních zpráv i samotných, často neopakovatelných geofyzikálních dat a podařilo se mu, společně s několika kolegy, cenná data převést do Geofondu těsně před likvidací Geofyziky. I v tomto těžkém období se Vít zajímal o nové možnosti použití geofyzikálních metod a začal se vážně zabývat možnostmi geofyziky pro ukládání oxidu uhličitého do geologických struktur jako jedné z možností snížení dopadu klimatických změn.
V září roku 2003 nastoupil Vít do České geologické služby. Svůj zájem o ukládání oxidu uhličitého nyní mohl prohloubit a stal se jedním z prvních českých odborníků na toto téma. Byl autorem jedné z prvních studií o možnostech ukládání oxidu uhličitého na území České republiky. Vedl nebo spolupracoval na několika národních a mnoha evropských projektech, zaměřených nejen na samotné ukládání, ale na celý řetězec zachytávání, přepravy a ukládání oxidu uhličitého, často nazývaný zkratkou CCS. Byl autorem a spoluautorem mnoha odborných článků na toto téma. Díky svým jazykovým znalostem se podílel i na překladech odborných termínů evropské legislativy z oblasti CCS do češtiny. Byl členem a představitelem mnoha mezinárodních organizací, zaměřených na problematiku CCS. Poslední dva roky se věnoval i možnostem ukládání vodíku jako paliva bezuhlíkové budoucnosti.
Jeho diář zůstal zaplněný až do konce března letošního roku, bohužel se plánovaných aktivit již nebude moci zúčastnit…